Zkrocení zlé ženy – hlavní postava

Kniha Zkrocení zlé ženy má mnoho důležitých postav, a proto je těžké určit jedu hlavní postavu. Já jsem se rozhodla brát za hlavní postavu Kateřinu (zlou ženu).
Kateřina je hlavní postava divadelní hry slavného spisovatele Williama Shakespeara. Je dcerou bohatého Baptisty a sestrou Blanky. Je dokonalým opakem své mladší tiché sestry a přivádí ji i otce v neštěstí. Jelikož je Kateřina postavou z divadelní hry není zde uveden její vzhled. Já si ji ovšem představuji jako štíhlou a vysokou ženu s vlnitými tmavými téměř černými vlasy a stejně tmavýma nevyzpytatelnýma očima. Představuji si ji jako opak její (podle mě) drobné sestry  se světle modrýma očima a světlounkými  jemnými vlasy.

Kateřina se většinu knihy chová ke svému okolí vzdorně a svéhlavě. Je pevně rozhodnuta nenechat si nic líbit a i na nevinný popud reaguje přehnaně a napadá své okolí. Z často i neznámých pohnutek zraňuje svou sestru stejně tak i náhodné oběti jako třeba svého učitele, služebnictvo nebo otce. O Kateřinu kvůli její divokosti nemají muži zájem. Po té co do Padovy kde Kateřina, Blanka a jejich otec žijí přijede mladý Petruccio její život navždy  vyjede ze známých kolejí. Petruccio se rozhodne s Kateřinou oženit a zkrotit ji. Po mnoha neshodách se mu podaří Kateřinu zlomit a udělat z ní  poslušnou ženu. Kateřina si i přes zjevnou úctu a poslušnost k muži jež si ji podrobil ponechala svoji dřívější povahu, jen ji byla nucena skrýt před okolním světem.

Kateřina nemá žádné mimořádné schopnosti. Pokud ovšem nepočítáte schopnost nahnat strach téměř komukoliv. (Samozřejmě předtím než ji zkrotil Petruccio, pak už ne naháněla strach téměř nikomu.) Během doby kdy se Petruccio uchází o její ruku a mnoho jiných mužů se zas uchází o ruku její sestry. Baptista zařídí jí i Blance učitele na loutnu. Tou ovšem Kateřina přetáhne svého učitele a ve výsledku se  na loutnu narozdíl od Blanky nic nenaučí.

Ženy v Shakespearově době nepracovaly a byly  podřízeny mužům. Stejně tak Kateřina nemá žádné povolání a jejím jediným úkolem, který ovšem příliš neplní, je si najít manžela a být mu poslušnou a pokornou manželko v dobrém i zlém.

Shakespearovo označení  “zlá žena” jímž myslí Kateřinu nepovažuji za přesné. Kateřina byla svéhlavá a svárlivá, přesto bych ji asi  neoznačila za vyloženě zlou. Já považuji Kateřinu za dosti nepochopenou ženu. Nikde není přesně řečeno co ji přimělo chovat se ke svému okolí tak jak se chovala a rozhodně si nemyslím, že by se ke svému okolí chovala hrubě a ošklivě bez jakékoli pohnutky. Její chování mohlo být způsobeno třeva žárlivostí na mladší sestru nebo nějakou drobnou křivdou v dětství. Samozřejmě to jak se  chovala ke své mladší sestře,  jež se jí i několikrát ptala na důvod jejího chování nebylo vhodné ani příliš omluvitelné. Přesto bychom  ji neměli soudit bez toho aniž by jsme věděli co se odehrálo v jejím předchozím životě, který není v příběhu blíže popsán. To jak Petruccio zkrotil Kateřinu nebylo příliš ohleduplné a rozhodně ne chvályhodné. Přesto to ovšem mělo na Kateřinu blahodárný účinek a nijak ji to trvale nezranilo. Kateřinina změna nebyla způsobena silným citem k manželovi jako spíše nutností. Kateřině by se dalo mnoho věcí vytknout, přesto je na ní alespoň jedna věc obdivuhodná a to ta, že vždy je a byla svá bez ohledu na to co si o ní mysleli ostatní. Což je vlastnost, kterou mnoho lidí postrádá. Tím že je tato kniha napsaná jako divadelní  hra a ne jako román mnoho věcí zde není uvedeno a čtenář si je musí domýšlet. To ovšem může být někdy spíš ke škodě, protože si tak mnoho lidí představí Kateřinu jako ošklivou a zlou ženštinu bez kouska citu v těle a ani kapkou humoru či lítosti. Já ji ovšem za ošklivou ženu bez citů nepovažuji. Kateřina byla i před svým zkrocením schopná cítit smutek, vztek i ponížení, po jejím zkrocení se téměř nic nezměnilo.