Smrt a král
kapitola čtvrtá
Seděli jsme okolo velkého stolu v lordových soukromých komnatách. Od toho nečekaného zvratu událostí uplynulo již několik hodin. Situaci rozhodně neprospělo množství medoviny a vína, stejně jako to, že jsem tam nikoho neznal, nevyznal jsem se v hradu ani jsem vlastně do této chvíle nemusel nic podobného řešit. K tomu všemu to byl také můj první člověk… první člověk, kterého jsem zabil. V té chvíli, kdy se to stalo, jsem si to téměř neuvědomil. Jak už jsem říkal, alkohol udělal své. To je ale jedno.
Ve chvíli kdy už jsme seděli na neplánované poradě, medovina na nás už neměla takový vliv. Lord, já, Elizabeth a pár lordových nejbližších rádců jsme seděli a čekali. Elizabeth už prohlédl lordův osobní lékař. Nevím jestli jsem se o tom už zmínil, možná ne, i když těm bystřejším z vás to možná už došlo… Tou půvabnou, plavovlasou dívkou, kretá měla padnout dýkou onoho vraha, nebyl nikdo jiný než právě Elizabeth.
Lordův lékař prohlásil, že má Elizabeth velké štěstí, že je naživu. Neznámý vrah jí totiž podstrčil jed a to byl ten důvod proč ji jeho přítomnost nevzbudila. Jak jsme se dovtípili, jed byl ve víně, které jsem jí nešťastnou náhodou vylil na šaty. Má nešikovnost jí, jak se zdálo, zachránila. Z vína si stihla jen usrknout, a proto ji jed nezabil, jak měl. Jed ji krátkodobě uspal a omámil, rozhodně ji však neohrožoval na životě. Jak řekl lékař, Elizabeth měla pozoruhodně silnou mysl a tělo a regenerace u ní probíhala mimořádně rychle.
Další věcí, kterou jsme si domysleli, bylo to, že vrah Elizabeth pozorně sledoval a tato nehoda mu neunikla. Poté mu zjevně došlo, že množství jedu kolující Elizabeth v žilách je příliš malé na to, aby ji dokázalo zabít. Rozhodl se tedy, že bude muset dokončit svoji špinavou práci ručně.
Postupně mi začalo docházet, co se vlastně stalo. Vždy jsem si představoval, že můj první protivník, který padne k zemi, bude rytíř, že se tak stane při ohromujícím souboji a budou tomu přihlížet desítky lidí s bázní a úžasem. Abych se přiznal, představoval jsem si, že hojná část z oněch diváků budou krásné dívky, které mi budou elegantně projevovat obdiv.
Místo toho jsem zkoprněle seděl, zalitý potem a přemýšlel o životě. Přemýšlel jsem o tom, jak můj meč pronikl do zad člověka, kterého jsem v životě neviděl.
Konečně lord prolomil nepříjemné ticho.
„To, co se dnes stalo, je dost znepokojivé. Jestli k tomu máte někdo co říct, prosím vás, abyste se teď vyjádřilii.” Jeho pohled zabloudil ke mně a Elizabeth. Také jsem se otočil jejím směrem. Bylo to zvláštní, ale nepůsobila nijak překvapeně, že se jí někdo pokusil zabít, otřeseně možná, ale překvapeně nikoli.
„Chtěla jsem vám to sdělit zítra….
Víte, nepřijela jsem sem jen za známými tvářemi.”a vrhla omluvný úsměv směrem k jeho lordstvu. Ten jí oplatil úsměv a pohrdavě mávl rukou.
„ Král mě pověřil důležitým posláním… Mám předat zprávu lordu Arthurovi o propukajícím povstání,” její slova přerušilo nevěřícné zalapání po dechu. Jeden z lordových rádců omluvně sklonil hlavu.
Elizabeth pokračovala „Nevím jestli to víte, ale už necelý rok se šíří pomluvy a zvěsti…
Na jižní hranici, tam to všechno začalo. Několik hrabat se spojilo a začalo rozšiřovat pomluvy o králi, někteří lidé se toho chytli. Král má mnoho nepřátel, stejně jako každý jiný vládce. “
„Ano, ale co s tím má společného tohle všechno?” otázal se lord.
„Jak už jsem říkala, jsem tu jako TAJNÝ posel od krále. Vypadá to, že vzpoura je tentokrát velmi dobře organizovaná a král se snaží spojit své věrné. To se ovšem naším protivníkům nelíbí. Král a jeho rádci mají podezření, že nepřítel má rozmístěnou síť špehů po celém království. Je možné, že tady náš černý neznámý byl jedním z místních odpůrců. Je pravděpodobné, že byl varován a můj příjezd v něm vyvolal podezření a on se rozhodl mě pro jistotu zabít.”
„Neříkala jsi, že jsi sem jela TAJNĚ?”
„To sice ano, ale stejně je npravděpodobné, že to buď nějak zjistili, nebo je něco takového aspoň napadlo.”