Co když jsme to my

Nevím, co přesně sem mám napsat. O tom, jak je kniha úžasná, se budu asi rozplývat v závěru. Takže teď spíš budu uvažovat o příběhu jako takovém…

No, já vlastně nevím, kde začít. Příběh dvou mladých kluků procházejících si klasickými problémy prvních lásek. Nevím, co mě na tom bavilo nejvíc. Možná to, jak se  Arthur i Ben pokouší získat toho druhého, i když se znají jen letmo nebo to, jak oba dva dělají zcela lidské chyby a přešlapy, takže je jednoduché se s nimi ztotožnit. Často jsem si říkala, to snad není možné, když se třeba Arthur naštval kvůli tomu, že Ben přišel pozdě. Pak mi ale došlo, že vlastně přesně tohle se v životě stává. Někdy prostě člověk reaguje přehnaně nebo nevhodně.

Někdy jsem doslova soucítila s danou postavou, protože jsem se dokázala dokonale vcítit do dané situace. 

Asi nejvíce mě dostal hned ten začátek. Prostě to, jak se potkají, úplně dva náhodní kluci na náhodném místě v náhodnou dobu a přeskočí jiskra. Samozřejmě to, jak pak oba pátrají po tom druhém, je nejen strašně romantické, ale i roztomilé a přímo sladké. 

To, jak jsou každý úplně jiný a zároveň mezi nimi panuje neuvěřitelné porozumění a sympatie, se může zdát někomu nereálné, ale z vlastní zkušenosti vím, že ne nadarmo se říká, že opaky se přitahují.

A možná ještě lepší než úplný začátek je úplný konec. To, jak se rozejdou v dobrém a i po rozchodu zůstanou nejlepšími přáteli (co jsou do sebe zamilovaní), kteří se ve všem podporují (i ve vztazích), je mimořádně krásné a podle mého názoru i celkem vzácné.

Závěr

Jakmile jsem tu knihu začala číst, okamžitě jsem se do ní zamilovala. Tahle kniha je přesně ten typ a žánr, který mě baví číst. Nejen, že mám ráda i další autorčiny knihy, ale tahle byla doopravdy úžasná. Měla jsem jí přečtenou za den nebo dva. Tak jako některé další knihy, které se mi líbily jsem neodolala a přečetla si jí ještě jednou.

Strašně moc se mi líbil nejen děj (mimochodem skvělý nápad), ale i zpravování. To, jak je kniha napsaná z pohledu dvou puberťáků, je skvělé. Kniha je napsána strašně lidsky. Ukazuje nejen to dobré a zamilované, ale i ty chyby a trapné okamžiky, které patří do života každého.

Nevím, co přesně jsem si z téhle knihy měla odnést, ale to malé poučení o tom, že nic není dokonalé a že když něco chceme, tak si to musíme zařídit sami a nečekat až to udělá někdo jiný, to jsem tam našla. Celkově kniha podle mě vystihuje (alespoň) část chyb a starostí dospívajících.

😉