2. července

Poprvé jsem se probudila okolo třetí hodiny ranní místního času. Radci se předháněli, kdo bude dělat větší randál a sluneční paprsky dávno prozářily celý pokoj. 

Podruhé jsem se probudila okolo páté a pak už ani nevím, jestli jsem usnula nebo se jen převalovala v posteli. Okolo sedmé jsem si řekla, že je na čase začít něco dělat. Do budíčku zbývaly tři hodiny a já nejdřív chtěla něco namalovat. Po pár nevydařených pokusech jsem to vzdala a začala jsem střídavě psát tento „deník“ a psát si se svojí úžasnou maminkou.

Naštěstí byla moje spolubydlící fakt super. Nějakou chvíli jsme si povídaly. Sice nám konverzaci hodně kazila moje přebídná angličtina, ale já, která nejsem schopná zavřít pusu ani na půl hodiny, jsem se nějak dokopala výsledku.

Hodně jsem se bála snídaně, ale ta byla úžasná. Ne byla famózní, jiným slovem se to popsat nedá. Tousty s talířem naplněným dobrotami. Byla tam opečená slanina, houby, míchaná vajíčka, opečené brambory ve slupce, fazole a vynikající klobásky. Nechci se chvástat, ale rozuměla jsem minimálně 50% konverzace. 

Po snídani jsme měly trochu času a potom mě spolubydlící dovedly ke škole. Asi jsem si tu cestu měla zapamatovat, ale kdybych řekla, že jsem si jí celou zapamatovala lhala bych. Ve škole nám rozdali kartičky, náramky a rozpisy aktivit. S potěšením jsem zjistila, že jsem spolu se svýma autobusovýma kamarádkama ve stejné skupině (fialová). Pak nám řekli nějaké pokyny (máme se slušně chovat, nepít alkohol atd….) a provedli nás po škole. Ve škole jsme byli necelou hodinu. Pak jsem se zase přilepila na své spolubydlící a šly jsme domů. Naše hostitelka měla zpoždění, a tak jsme si pustily Princeznu a žabáka a nějakou tu chvíli se koukaly. Těsně před koncem se naše hostitelka i s dcerou vrátila, dovolila nám, ale dokoukat film.

Po filmu jsme jely na farmu. Jen jízda tam byla zajímavá. Do auta pro pět se nás nasyslilo šest a to tím způsobem, že si má nejmenší spolubydlící sedla na zem toho miniaturního auta, aby jí nebylo okénkem vidět. Sranda byla v tom, že ona sice dost malá byla, ale já ani mé zbylé spolubydlící ne.

Když jsme tam dojely, první, co jsem viděla, byla ohrada s kozami, u které jsme zaparkovaly. Zvířat měli hodně. Nejdřív jsme byly nakrmit kozy i s malými, roztomilými kůzlátky. Pak jsme hřebelcovaly koně, bylo mi potěšením, seznámit se s koní babičkou starou asi 27 let (myslím).

Další prohlídka byla taky zajímavá. Poznaly jsme slepou ovci a její mláďátko a dokonce tam měli i lamy. Když jsme odcházely, dostaly jsme ještě možnost být zavřené v „kurníku“ se slepicemi. Se dvěma spolubydlícími jsem tam teda vešla a naše hostitelka za námi pečlivě zavřela spodní část dveří. No asi tomu nebudete věřit, ale fakt to byla sranda. Jednu moji spolubydlící ta slepice málem poklovala, ale to bylo na tom asi to nejzábavnější.

Cestou domů jsem se zastavily v Tescu. I nakupování byla sranda.

A nakonec to završila neuvěřitelná večeře.