1. července

Ráno proběhlo celkem v pohodě. Sice jsem měla k snídani jen tři větší piškoty a kakao, ale to mi zatím nevadilo.

Na letiště jsme dorazili o skoro půl hodiny před srazem, který byl tři hodiny před odletem. Naštěstí tam naše delegátka už byla a my jí mohli rovnou odevzdat dokumenty (což samozřejmě nemohlo proběhnout rychle a hladce 🙂 ). Pak jsme si došli na milkshake a pak už zbývala jen celá věčnost než se odbavíme. Já jako ten nejvíc užvaněný člověk jsem si samozřejmě hned začala hledat kamarády.

Dvouhodinový let byl kupodivu super. S mojí novou kamarádkou jsme žvanily většinu času a ubíhalo to jako voda, cesta autobusem už byla horší …

Ještě než jsme došli k autobusu podařilo se mi počet svých nových kamarádek rozmnožit na tři a pak? jsme došli do autobusu. No to co vám budu povídat, byla to sranda a spousta smíchu. V autobuse bylo slušné vedro, sedačky byly velikosti tak pro hobita a tvarem jak pro Quasimoda a i ten by měl problém s prohnutím sedadel. .;-) No čtyři hodiny jízdy autobusem byla švanda. Asi tak polovinu času jsme se prohýbaly smíchy nad diskusemi o zrní, loužích nebo třeba kanibalismu.

Pak ale nastaly chvíle úplného ticha, kdy holky spaly a já se klepala strachy z toho, co mě čeká.

Nakonec to dopadlo docela dobře. Sice jsem si připadala jako hlupák, když se mě moje hostitelka zeptala jaká je moje angličtina a  já i na to odpověděla pravděpodobně špatně.

Paní a její dcera byly ovšem velice milé a ochotné a potom, co mi představily i své další hosty (tři holky z různých států, které mluvily, podle mě, dokonale plynulou angličtinou), mě podrobily výslechu o mé rodině a mých zájmech.

Pak si pustily Avatar a dokonce mi daly najíst. Což jsem potřebovala, protože můj oběd se skládal z asi sedmi miniaturních preclíků, Bebe sušenek a vody.

Skoro jsem tam na tom gauči usnula. Možná protože bylo okolo jedenácté jejich času. Takže pro mě, která je zvyklá na na náš čas, byla už půlnoc. Nakonec jsme šly spát okolo půlnoci jejich času a já po chvíli vrtění se na posteli, usnula jako zabitá…